otvírák na duše

Otevřela jsem to snad 5krát, vyjde to teď? Představa toho, že to někdo bude číst, přitom chci to pustit ven ať není to se mnou jako stín.
Jakoby se vznášel nade mnou. Tahá to ze mě ten feelin ven. Dráždí a našeptává a tváří se jako přítel. Je tak blízko a věrný jak nikdo.
Přijdu z práce domů a mířím pod peřinu. Je tu se mnou, neopouští mě. Je to jak sen, kterýmu se nemůžu vyhnout. A po probuzení bych snad doopravdy zase spala.
Pořád je to lepší náruč, než ty, které se mi tu nabízí. I když existuje jen v mý hlavě. Vím, co od ní čekat.
Chci bejt sama.

Sotva přijdu z práce, přijdou mi zprávy od vedoucího oddělení. Dotazy na odvedenou práci z minulýho týdne, z dnes, sračky o tom, co dělám i doma nebo podobně.
Kurva
A já nechápu jak to zastavit. Ty lidi, co mi píšou, že jim v hlavě imaginárně šimrám šourek, co i když někam napíšu, že mi to není příjemný všechny ty lichotky, co to krmí, jak když mi leží na hrudníku.
Když se cítím zoufale nicotná.
Přemýšlím jak dobrovolně řeknu o místo zombie ve skladu.
Nedávám to, ne.
Už se zase nechci vyjadřovat.
Už mě zase objímá.

Dala bych si klasicky facku, jenomže mi to je putna, je to příjemný, protože si zasloužím víc bolesti, stejně mám dojem, že nežiju.
Nemám prachy, žiju z objednávek na twistu. Dnes jsem si objednala kebab s plzní. Kdybych je měla, myslím, že mi chlast a cíga stačí...
Nevím jak to propustit, nechci se trápit a být na sebe zlá. Nevím co dělat, abych k sobě sama byla upřímná. Nebo jsem? Jak je možný, že zas nevím kdo jsem. Necítím se.
Začalo to otevřením se.
Vždycky to, co si myslím, že je nejlepší proti mě obrátí se.
Trvá to dlouho. Mohla bych vykrvácet. Kdyby ta rána byla na těle.
Ale tohle je jen ve mě.

Hlavu pod peřinu. Spolubydlící vedle ani neví, že tu jsem. A já nevylezu z pokoje dokud neodejde do práce. Vlastně možná ani to ne. Blikání přibývajících upozornění na telefonu se mi vysmívají a já s nimi nechci mít nic společného. NEpište mi....Jsem tu já a ten po-cit  a milujem se.
Obnaženi sobě.
Chtěla jsem být přítelem, nechtěla jsem víc a teď jsem jenom někdo neurčitý, kdo pro tebe stejnou hodnotu jako kterákoli osoba, že je vlastně jedno s kým spíš?
Chtěla bych si do hlavy instalovat jinej stav
Chtěla bych se opít
Vzít si něco, co by tu bolest udělalo skutečnou, fyzickou, ať nefňukám nad sebou jak malý koště
Pustit si písničky, naplnit skleničky
Mít to v piči
Mít tě v piči
Zajebat práci a odjet, někam, kde budu jenom já. Na pustej ostrov. Kde mi může být fuk, že jsem pro každýho jenom nástroj.
Kde to vymažu, protože kurva nemáte nárok
Být tak blízko.
Mokrý řasy... proč asi.
Miluju, jak to bolí. Stojíš mi na hrudníku a hlavu to topí. Je to všude uvnitř, jako když to tam patří