[19.12. 2018 ] nesmrtelnost švába a konstalace hvězd

Je 24 minut po čtvrté ráno.
Z youtube mi zpívá Cobain a já se snažím hledat souvislosti na grafu momentální konstalace hvězd a planet. Než kamarád navrhne přezkoumání nesmrtelnosti švába. Brala jsem to jako vtip. Než se dozvídám, že šváb přežije i radioaktivní záření. A do následujících dvou minut už si vytvářím první teorii o tom, proč si to frajer tak dává.
Vzbudila jsem se něco po jedné a pak jsem usnula zas asi tak na dvě hoďky. A probuzení před čtvrt na čtyry.
Vlastně jsem ani nechtěla zase zapínat počítač. Bývá to ta poslední věc, kterou před spaním vídám. Stoprocentně bych byla raději, kdyby to byl někdo mi cenný. Ale všechny věci mají svůj čas, hlavně tyhle, co jsou požehnáním.
Probuzena bez úzkosti,
jen s pocitem povinnosti
nebýt v limbu. A v hlavě nic moc myšlenky. Ale jak jste si všimli, není problém pro mě zaměstnat svoji RAMku.



Občas mi chybí soulmate, všechno to hledání a vytváření odpovědí by bylo jednoduší. Ale ono to není vlastně o tom dojít k věcem co nejrychleji nebo správně hned na první pokus. Některé věci mají přeci menší hodnotu a vliv, když nám k nim někdo pomůže a občas ten nejefektivnější způsob učení je prostě fail.
Jako vlastně i legendární počátek v Bibli. Učí tě o hříchu, zakousnutí do jablka poznání. Ta "chyba" ti otevře oči.
Jo, poslední noci před spaním taky pročítám bestiář a nějakou tu démonologii.
Všechny ty věci, co vlastně známe. Jak se dokážou sami připomenout. Poslední dny mi sem-tam mihne hlavou myšlenka, že bych už dokázala udělat i něco jako mindset-manuál myšlenek/faktů, která se prostě nemění. A třebaže jsou paradoxní, je to tím potvrzeno. Vždycky mě to udivovalo, jak se věci, které jsou skutečné často navzájem popírají, vylučují. Ale je to fakt. Co je černá bez bílé? Co je světlo bez tmy? A existuje stále vlastně stále ten zdroj světla?
To, že nejvíc lásky potřebuje právě ten, kdo ji nejvíc odmítá a příčí se jí... že ta největší čubka je jenom rozpadlá troska. Svět je po tom uvědomění dualit a paradoxů tak easy.
Kdo je vlastně 24/7 úplně real bez nějakýho zkovávání detailů, který si jsme vědomi, že nikoho nezajímají? Hej, ale právě i tohle je na tom to skutečný. To, že když cítíš potřebu se nějak kamuflovat, tak to uděláš. Protože to o tobě pořád vypovídá. A nemyslím tím to, že jsi fake. Může být x různých důvodů/pohnutků, co jsou součástí nás. Z některých lidí cítíš, že je to prostě doopravdy tolik nezajímá, že jsou to jen zdvořilostní fráze nebo snaha o něco.
Cítím v sobě strašně moc lásky.
Ne, neberte to tak, že se zamiluju do každýho. Jasně, Luky, měl jsi pravdu, když jsi mluvil k mému minulému já, kdys říkal ne tolik konkrétně, že jsem naivní a zrovna těm největším čůrákům věřím nejvíc. Vidět v lidech to lepší. Hledat v nich to světlo, co v nich vidím.
Miluju to, jak vnímám, že často mám na lidi pozitivní vliv (když je nemám u p.či a oni mě).
To minimum, co jsem vždycky chtěla při vztahu (není řeč o milostném či tak, prostě jen o vztahu lidí) s někým dosáhnout je přivést tu osobu k něčemu. Těžko budu to, co jednou vážně nezapomenou (pominu-li ty, kterým jsem zprznila kůži). Inspirovat.
Všimla jsem si, že na lidi, které pustím k sobě stejně tak jako oni (i když ne docela - když s někým pracuju nebudu přeci rozpitvávat sebe svýmu pacientovi) mám vliv. Když budu ignorovat vedlejší defekty toho vlivu jako je to, že instantě oblbnu na nějakou chvíli někomu hlavu (většinou vzorovitě tipy, kteří se ve mě vzhlídnou, obdivují můj mindspace, ale nedojde jim, že si z toho mají vzít něco oni a ne hledět na mě)  dostávám se z toho z pocitem "Okey, kapitola dopsána, věděla jsem, že to přijde." zatímco pro ně se stávám zklamáním (viz. Každý zlato zčerná). Vždycky to trochu mrzí, ale spíš je to dobrej pocit. Občas jen doufání, že ta osoba není tak dutá a vyhoukaná, aby mě jako zlo neviděla donekonečna a došlo jí, co jí to dalo.
Často jim rozumím víc než oni sobě. #nemachruj
Vím, že to zní hodně sebevědomě. Ale už jako menší jsem měla to, že jsem všechno, co se dělo moc prožívala. A často to nebyly ani moje emoce. Proto je pro mě tak dobrý být často sama.
Místy mám pocit, že to je můj úděl. Být součástí nějaký tvořící kapitoly v osobnosti někoho.
Vím, že bych sama občas potřebovala pomoct. Jenže já vím jak si pomoct. Vždycky jsem to v sobě našla. Jen zároveň vím, jaký to je zvyknout si na ty sračky a potom prostě chceš víc, aby ti i nebe chutnalo víc.
Kdysi mě to deprimovalo a místy mě to ještě teď mrzí ta představa toho, co vlastně jsem. Ale už mě jen naplňuje ten pocit, že je to v pořádku. Vím, že jsem spíš taková ta kamarádka, co nemá co nabídnout, krom tohodle. Některým vybraným.
Jak mi řekl moudrej frajer ve snu, ve kterým jsem se doslova hledala v černý hloubce ničeho.
Anoda*

MetaFóra
*Anoda je elektroda, z níž proudí elektrony směrem ke katodě. V elektrochemii představuje anoda elektrodu, na které probíhá oxidace. V případě vložení vnějšího napětí na elektrody (při elektrolýze) je anoda kladným pólem, v případě elektrického článku záporným pólem.

No nic, už se blíží šestá hodina a já jdu dneska ještě na pohovor. Ne, nejdu spát. Jdu na cígo a sledovat hvězdy.

Pac a pěstí,
každej svý štěstí
ve vlastní hrsti,
Vendy