Jak jsem se dostala k fotomodelingu

Fotografie z posledního focení, autorem je Stanislav Plas, jaro 2024

Kdo mě zná ví, že jsem od mala byla na něčí vkus nestydatá, ačkoli si o sobě stále myslím, že jsem bázlivá. Chtěla jsem být takové to ošklivé káčátko, co se pak vyklube. Na káčátko jsem se rozhodně cítila. Stejně jako většina mladých slečen (což mi dokazuje vzorec chování těch, co mě zkoušely šikanovat na základce a střední) jsem byla hodně nejistá, měla jsem zmatek v tom, jak sebe i své tělo vnímat. Nebylo nic moc, co by mi reálně dokazovalo mou hodnotu, i v rodině jsem byla údajně černá ovce a možná to za tento způsob pokořování se taky trochu může. Proti svým některým strachům a paralýze bojuju často tak, že udělám přesně to, čeho se bojím. Ano, to za mě jedná moje hrdost. Občas je ovšem dost dobrá otázka, zda je to správně, hrdost už pár lidí dokázala zabít. 

Moje sebepojetí se odvíjelo hodně od toho, co mi říkají lidé okolo. Posmívali se mi za povrchní hlouposti - okey, něco asi úplně nezměním, ale můžu se naučit s tím pracovat. 

Fotografie z února 2015 (ve věku 17 let), kdy jsem předešlé Vánoce dostala pod stromečkem svůj první digitální fotoaparát. Tehdy jsem ujížděla na tumblr blozích, scene a alternative holkách, kde mě hodně ovlivnil i MoMag. Holky se mi vždycky líbily, ale vnímat sebe, že jsem bohyně jako je byl oříšek. 

fotky na samospoušť ze svého prvního fotoaparátu r. 2015

Bavilo mě to, občas jsem si díky tomu připadala vcelku hezká. Ale je rozdíl fotit se sama a nechat se fotit dle cítění někoho jiného. 

To jsem zjistila při prvním focení s fotografem Lukášem Šamalem, se kterým jsme se seznámili myslím na maturitním plese školy, kam jsem chodila - jeho sestra byla moje třídní učitelka. Okolnosti seznámení už nepamatuji, ale vím, že mi říkal, že mu jeho sestra říkala o tom, že mám dobrý prsa a přitom podle něj mám fotitelnou prdel. - Nebuďte zděšeni, takto přímočaře (jak o kusu masa) se prostě v tomhle oboru mluví. Protože JE to povrchní obor ve velké míře.
Domluvili jsme se na focení TFP ("time for print" - vlastně focení zadarmo pro obě strany, kdy si oba rozšíří portfolio s individuální domluvou o počtu a zveřejnění fotorgafií)

Z focení TFP v JH ateliéru s Lukášem Šamalem, leden 2016, tehdy již 18 letá

Co fotograf (člověk), to jiný pohled na estetično a jeho názornost

Jako první zkušenost ji hodnotím průměrně. Bylo to vcelku nekomfortní se před někým mě ne úplně příjemným (nic osobního, cítím se nekomfortně se odhalovat na prvním focení do současnosti) obnažit a uvolnit. Byla potřeba mi radit a představy sladit. Netušila jsem jak se na to dívá on, nedařilo se mi výsledku jít naproti. Výstupem jsou 4 fotky - 2 ve svetru, 1 s tílkem na zemi a 1 bez vršku...

Tehdy jsem sama fotila s vypůjčenou školní zrcadlovkou, přírodu na makro, krajiny, zvířata i portréty. Téma Fotografie se týkala i moje maturitní práce a to mi po překonání studu hodně pomohlo rozumět tomu, co se po mě chce, kam si stoupnout, ... ale i vyhranit to, co je už podle mě moc umělé, přeretušované a přepálené. A hlavně mít jasné, co vůbec je "umět fotografovat" vs "umět editovat

Tak jsem pokračovala ve snaze uchopit to, jak bych si přála vidět se sama.

Focení sebe sama jako ten alternativní model (rok 2017) 

Roky šly dál, já už pracovala, spolubydlela a byla ten na hudbě závislý typ, co se potřebuje vyskákat na rychtě, ravu nebo dobrý party dokud si to může dovolit Na jedné takové rychtě (pro nepolíbené jde o hudební tekno akce, často i ilegálně pořádané od různých sound systémů jako např. Vosa, Spectro, Mayapur, ...) kde jsem poznala spoustu zajímavých lidí v blízkosti jsem se přes jednu takovou známost seznámila na grilovačce přátel i se zapáleným fotografem Zbyňkem Brtnou, který tehdy vlastně začínal fotit tak, jak fotí teď lidi, zakecali se a řekli si, že spolu něco vymyslíme.

Z prvního focení se Zbyňkem Brtnou v jižních čechách někdy v září 2019

Tehdy ve stodole nejspíš starého kravína/prasečáku

Se Zbyňkem jsme si poměrně padli do noty, takže jsme focení ještě x-krát opakovali. Podle něho mám zajímavou tvář a podle mě má on super přístup. Co víc si přát? Čas a prostor.

K tomu nám nahrál lockdown a vyhlášená celozávodka u mě v tehdejší práci.

Z focení se ZB za covidu v roce 2020

Lockdown někoho omezil, dalším vytvořil prostor (2020)

z dalšího 2020 se ZB

Z jara roku 2021 a focení se ZB s tématem Ego & Alter Ego

Téma čarodějnice se ZB

S přibývající důvěrou a odvahou vznikaly zajímavější věci

Nemůžu říct, čím krom názorů, vhledy a objektu v hledáčku jsem obohatila Zbyňka já, ale on mi například dokázal svou zpětnou vazbou (ano, to podporování a komentování při focení od fotografa dělá hodně) a estetickým cítěním pomoc vidět i u sebe, kolik různých vlivů ovlivňuje celkový dojem, jeho individuální interpretace a pracovat s tím. Pokud teda jsme s fotografem na stejné vlně.

A hlavně jsme si i radili při práci s lidmi. Dostala jsem kuráž sejít se s jiným fotografem. A nasbírala poměrně dost fotografií, kterými se můžu prezentovat například na webu fotopátračka.cz odkud mmj. chodí taky spousta nabídek na focení (samozřejmě i úchylů a honibrků, kteří si myslí, že z nich dělá fotografa to, že udrží fotoaparát). Spoustu nabídek jsem samozřejmě dostala i přes Instagram, který právě spousta lidí profesně využívá pro ukázku svých prací, navazování kreativních spoluprací a konzumně pro sledování takových lidí a trendů. 

Jelikož spousta fotografů dle svého cítění a vkusu má výsledné fotografie různé (také vícero fotografických žánrů, ale hlavně vkus na to, co je krásno/či záměrná dekadence) je určitě obohacující fotit s různými lidmi. 

V uličkách starého města, fotil Jan Chrt (jaro rok 2021)

V prosinci (s J. Chrtem 2021)

S normálním zaměstnáním a dalšími koníčky mého času ubývalo a navíc mě vždy dokáže demotivovat otázka po domluvení termínu "A co budeme fotit? Máš nápady?", takže jsem fotila znatelně méně.  

Přes Instagram mě oslovil například i švéd Andy, který tu svou dovolenou trávil focením. Původní Instagram, kde byl jako @ztudio_stockholm mu byl platformou deaktivován. To byla zatím moje nejpříjemnější zkušenost. Šlo o honorované focení, kdy já si zařídím vizáž a zbytek focení provází jen cvakání uzávěrky, změna svršků a koordinování nápadů glamour, portrétní a aktové fotografie. Přirozená souhra. Z valné většiny našich fotek jsem "paf" i teď. 
Ze vzájemné spokojenosti máme v plánu focení opakovat. Diskutovali jsme chvíli i o tom, že bych za tímto účelem zaletěla do jeho krajin a dala si rovnou dovolenou foto-modelkovského druhu, protože nepochybuji o tom, že bych tam nedokázala sehnat další zajímavou spolupráci. Ale od toho už uběhla nějaká doba a když to bylo aktuální, bylo to pro mě nemožné. 

V současnosti jsme domluveni na dalším focení v Praze při jeho další návštěvě.

Z focení s Andym ze Švédska v ateliéru v Praze v létě 2022 

Po tak vydařeném focení se moje chuť na další ozvala brzo (ahoj rychlý dopamine) a já se tedy domluvila na honorovaném focení s pánem, který si přeje zůstat v anonymitě. To je pro mě běžně jeden z red flagů (výstražných znamení), ale souhlasil se smlouvou o pořízení a užití fotografií z našeho focení. Byla jsem upozorněna na to, že jde o hobby fotografa, jeho portfolio ukázky prací vcelku ušly. Viděla jsem to až na svých kompletních syrových výsledcích, které jsem musela hodně probrat a místy i opravit. 
Fotili jsme v AP Fotostudiu, kde se fotila spousta obálek Playboye s playmates, které byly pověšeny natažené v rámech v místnosti s věšáky na šaty a velkému dobře osvícenému zrcadlu s kosmetickým stolkem a židličkou pro make up. Víno po čas focení? Proč ne. Stud opadl a po dvou hodinách jsme už vyfotili vše na co jsem měla odvahu a nebylo proti původní domluvě a mým hranicím. 

Z tohoto focení mě zase na dlouho chuť něco fotit přešla. Ukázalo mi to jak vážně hodně dělá cit při focení a jeho cílená kontrola, ale i to jak snadno stačí k tomu, aby se takhle soukromě holka cítila ohrožená.

Z privátního focení v pražském ateliéru pro mne a tvůrci do šuplíku

Ten nepřirozený tlak na výsledek je běžný v momentě, kdy vás fotografování/fotografie živí. 

Zkusila jsem chvíli hrát si s možností fotografie a multimédia prodávat. Ale zjistila, že mě poptávka trhu nutí ztrácet tak sebehodnotu do míry, kdy jsem paranoidní vůči lidem, co mi darují nepřiměřeně zaměřený pohled. Moje nechuť vůči lascivnosti degradující ženství do kterého jsem byla tlačena vyhrála a já Onlyfans začala využívat jako monetizační občasnou platformu pro sdílení backgroundu svý tvorby co se týče textů básniček, písniček nebo obrazů. Jak se dalo čekat, téměř nikdo nezůstal. Je bezpečnější prodávat média než přímo pózovat před někým ohrožujícím, což se dá vždy jen hádat. 
A já zas odmítla spoustu fotografů zabývajících se lascivní ženskou fotografií navzdory tomu jak jsem kdysi sledovala jejich tvorbu. Zase se mi to trochu zošklivilo.

Po delší odmlce jsem tak fotila až pro kapelu svého známého z dob na střední škole, kdy jsem sama v nějaké byla. Vojta (zpěvák a kytarista Tragedis, poppunkové kapely z Jindřichova Hradce) mě nabral po cestě do Prahy na domluvené místo, kde čekala pečlivě vybraná slečna s fotoaparátem a kluk, co dělal modela za chlapi. Pokecali jsme, udělali pár snímků, dostali sjednaný honorář a triko z focení. Pak mě odvezl i zpět. Krom zajímavého výletu jsem utržila vcelku dobrý pokec po cestě a celé to bylo vážně příjemný. Pamatuji se to přesně, protože v ten den focení se mi podařilo dostat konečně doopravdy z bytu to, co už nefungovalo a že se to opravdu stalo jsem zjistila až po příjezdu, takže jsem to celé napětí zda život po své ose začíná měla stále v sobě.

Z focení merche punk-folkové kapely Tragedis v pražském Bowlbaru (podzim 2022)

Dělat fotomodelku mi pomohlo se na sebe dívat očima někoho jiného spíš než jako se cítím sama uvnitř sebe a vlastně kdesi ve středu své hlavy s interní databází plnou věcí, které v/na sobě řeším. Nutí mě to zamýšlet se nad hodnotou různých věcí, třeba svého času - je mnohokrát dobře hodnocené. Ale i nad tím, jak jasně komunikovat svoje hranice a očekávání. Že je opravdu třeba toto umět vykomunikovat správně. Občas si říkám kam by mě to asi mohlo zavést mít kuráž věnovat focení větší prostor ve svém životě, ale vítězí vědomí pomíjivosti vzhledu a důležitosti stabilního zázemí a základů... a zároveň mě drží při zemi fakt, že s přístupem, kdy nejsem nucena do toho z toho těžit peníze si můžu mnohem více vybírat to, co je pro mě a ne proti. A samozřemě i otevřelo možnosti jako dostávat se na nová/zajímavá místa a poznávat tak neméně zajímavé různé lidi.